Všem nám kdysi bývalo jedenáct. Byly to bezstarostné časy, kdy jsme chodívali do kroužků, nebo jen tak s kamarády ven a zažívali spoustu legrace. Vždyť jsme byly děti!
Naši potomci místo řádění venku, střílejí na virtuální nepřátele, místo rozhovorů na lavičkách, kdy my jsme u toho jedli nanuky, sedí u chatu a píšou si ve zkratkách, a tak není divu, že rodiče přemýšlejí, jak je lépe připravit na budoucí život.
Je lepší si s potomkem sednout a prodiskutovat, zda stojí o takovou velkou životní změnu.
Ono už samo o sobě jít k přijímacím zkouškám chce notnou dávku odvahy. Strach z neúspěchu a zklamání rodičů, je to, co spoustu dětí odrazuje.
Úspěch a přijetí může znamenat pro rodiče důvod k nějaké menší dětské oslavě. Bohužel si ale neuvědomují, jaká změna nastává v životě jejich dítěte.
Nové prostředí, nové děti, jiný způsob učení a navíc mnohem těžší, v něm vyvolává obrovskou obavu, aby neselhalo. Obzvlášť, pokud rodiče sami říkají:“Běda ti, když přineseš trojku!“
Každý rodič dítěte, které se hlásí ke studiu na víceletém gymnáziu, se těší, jak po jeho přijetí bude všem známým, jejichž děti dále navštěvují základní školu, vykládat, že po prázdninách bude mít doma gymnazistu.
Ještě jednou:
Zeptejte se dítěte, co doopravdy chce. Je jasné, že se bojí případných změn, ale chce odejít ze školy, kde má své oblíbené učitele, kamarády a žije jako správné dítě a ne uštvaný student?
Ne, nikoho neodrazuju, ale dítě má právo mluvit do vašich plánů o jeho celém životě.
Slova typu:“Vyzkoušej si přijímačky a svět se nezboří, když tě nevezmou,“ jsou zbytečná, protože vy už jste všude rozhlásili, že jde k přijímačkám a v duchu si říkáte, že pokud se nedostane, bude za hlupáka a vám se budou smát.
Kašlete na to. Když ho nevezmou teď, bude mít ještě pár let dětství a pak může dělat zkoušky na normální čtyřleté studium.
Někteří gymnaziální učitelé říkají, že na žáky osmiletých studií celá léta pohlížejí jako na děti a také tak s nimi, nechtěně, jednají. Naopak, s těmi, co přišli jako patnáctiletí, protože už jim bylo jasné, že tam chtějí studovat, jednají jako dospělými, protože jsou pro ně vyzrálé osobnosti a také se k nim tak chovají.
Váš potomek se dostal v jedenácti na střední školu? Gratuluju, ale věřte mi, že zpočátku budete muset skousnout, že známky se zhorší.
Gymnázium je těžší a žádný z pedagogů nesleví v nárocích jen proto, že má ve třídě děti.
Všichni se během prvního pololetí teprve učí, jak to tam chodí. Jiný způsob výuky a psaní testů je náročný na psychiku patnáctiletých, natož o čtyři roky mladších studentů.
Na základce jste třeba byli svým dítětem ukecaní, abyste na písemku napsali omluvenku. Tady to neplatí. Vše se musí dopsat a jsou určitá procenta docházky, které smějí zameškat.
S trojkami se na začátku smiřte.
Dítě hlavně musí cítit podporu rodičů, ne tlak, že MUSÍ mít maximálně dvojku.
V druhém pololetí vás určitě překvapí lepším vysvědčením a vy si budete moci oddychnout.