Každý kdo má svou rodinu a vzpomínky na spokojené dětství, se pozastavuje nad osudem dětí, které nemohou vyrůstat se svými rodiči. Moderní přístup k péči o tyto děti klade velký důraz na to, aby vyrůstaly v rodině, i když ne té vlastní. Upřednostňuje se tedy rodinná péče před péčí ústavní. U dětí, které nejsou takzvaně právně volné, kdy mají rodiče stále rodičovská práva ponechána, avšak o děti se nezajímají a není předpoklad brzkého návratu do původní rodiny, se jako vhodné jeví pěstounská péče.
Pěstounství, jako jedna z forem náhradní rodinné péče, je v podvědomí lidí hodně rozšířeno, málokdo však ví, jaké jsou podmínky pro to, aby se člověk stal pěstounem. Obyčejné rozhodnutí samotného člověka nestačí. Pokud se někdo rozhodne, že by rád pomohl dětem bez domova a poskytnul jim tak bezpečí, lásku a potřebné zázemí, musí si podat žádost na příslušném obecním úřadě. Pěstounem se mohou stát jak jednotlivci, tak manželé.
Sociální pracovníci vyhodnotí, zda je osoba vhodná stát se pěstounem na základě podrobných pohovorů i šetření v jeho domácnosti a zjištění motivace. Následně je žádost postoupena k dalšímu řešení krajskému úřadu. V režii krajských úřadů je pak žádost dovézt do konce, tedy vydat rozhodnutí o vhodnosti stát se pěstounem. Ještě předtím však musí žadatel, nebo žadatelé podstoupit takzvanou přípravu. Jedná v podstatě o školení v rozsahu 24 hodin, spojené s psychologickým posouzením a praktickými nácviky různých situací. Tyto přípravy vedou psychologové a vyhotoví pak na žadatele posudek. Pěstounem by měla být osoba po všech stránkách důkladně prověřená a schopná řádně vychovávat a pečovat o svěřené děti. V případě, že bude žadatel shledán jako vhodný, vydá krajský úřad zmiňované rozhodnutí.
Od té doby je žadatel osobou vhodnou stát se pěstounem, nikoliv však pěstounem samotným. Je zařazen v databázi krajského úřadu a čeká, až bude vybrán jako vhodný pro konkrétní dítě. Systém náhradní rodinné péče u nás nefunguje tak, že by se sháněly děti žadatelům, ale hledají se vhodné rodiny pro konkrétní děti. Protože právě o děti jde v první řadě.
Pěstounem samotným se tedy člověk stane, až když je vybrán jako vhodný pro určité dítě, nebo skupinu dětí a rozhodnutím to stvrdí soud. Následně vykonává svou funkci a spolupracuje, dle zákona s orgánem sociálně-právní ochrany dětí a s organizací, která jej v pěstounství doprovází. Pěstounství je u nás vnímáno jako zaměstnání, a proto dostává pěstoun dávky, jež jsou brány jako mzda. Doba výkonu této činnosti je počítána jako doba pojištění pro vznik nároku na důchod.